Bezhlavý jezdec
14. 12. 2012
Mnoho let uplynulo do té doby, co se šenkýř Bergman zachránil před vlky. Lidé už na příhodu pomalu zapomínali a zůstal po ní jen ten kamenný Kříž. Událost se omílala při draní peří, při přástkách, kde se sedávalo v nízkých světničkách zachumelených horských chaloupek.
Najednou se začaly kolem Bergmanova Kříže šířit podivné zvěsti. Zpočátku jen tak nesměle proskakovaly, ale později pronikaly víc a víc mezi lidi a najednou se začali lidé Bergmanovu Kříži vyhýbati, zejména v noci. Kdo nemusel, tak tudy nechodil a když ho už cesta kolem vedla, nadcházel si obloukem a ubíhal, nedívaje se vpravo ani vlevo. Staří dokonce radili, že je dobře s sebou nositi růženec, svěcenou vodu nebo křídu. U Bergmanova Kříže se zjevoval o půlnoci bezhlavý jezdec. Vynořil se náhle tiše z lesa, na neokovaném koni klusal ke Kříži a potom zmizel, neznámo kam. A co na tom zjevení bylo nejhrůznější – svoji hlavu si nesl v podpaždí.Tyto zvěsti se šířily jako bleskem. U některých vyvolaly úsměvy, mnozí se potají pokřižovali a jiní zase o nich neradi poslouchali. Našli se i ti, kteří tomu nevěřili, ale byli i takoví, kteří se dušovali, že ho sami spatřili. A tak také jednou přišla řeč na bezhlavého jezdce v hospodě na Celném. Když se sedí kolem vyhřátých kamen při sklence dobrého pití v družné zábavě, stoupá do hlavy taková neohroženost, že se hrdinské činy sypou jako z rukávu. A tak se každý kasal, jak on by s takovým strašidlem zatočil. Slovo vedl chalupník z Lichkova, který byl v Celném na návštěvě. Když mu vyprávěli o bezhlavém jezdci od Bergmanova Kříže, popadal se smíchy za břicho. Domácím nešly jeho nabubřelé řeči pod fousy, krotili ho, varovali, že není radno tropiti si žerty z takových věcí, ale ten víc byl sebevědomější a tím ze sebe dělal většího hrdinu. Aby všem ukázal, že se nebojí, uzavřel sázku, že se dnes o půlnoci vypraví k Bergmanovu Kříži a že se bezhlavému strašidlu podívá na zuby. To už byla závažná věc! Jedni ho zrazovali od tohoto úmyslu, jiní ho naopak popichovali. Náš chalupníček se jenom smál a smál, popíjel a dodával si kuráže. Sázka ale byla uzavřena, nebojsa se ozbrojil rostlou sukovicí a po jedenácté vyrazil do tmy.
Neohroženě vykročil vpřed. Noc byla krásná, hvězdnatá a na cestu mu svítil měsíc. Prozpěvoval si po cestě a ani se nenadál a byl na místě. Poněvadž do půlnoci bylo ještě dlouho, usedl pod Kříž, pro ukrácení chvíle si zapálil fajfku a čekal. Sice trochu ochladl, zaražen jsa tichem, které se kolem něho rozprostřelo, a na mysl se mu začalo vtírat, co kdyby přeci na tom něco pravdy bylo. Vzápětí však tyto myšlenky zahnal a polohlasem huboval na svou slabost.
Kdesi v Mladkově troubil ponocný půlnoc. Rychle vstal, zbystřil sluch a počítal táhlé zvuky trouby. Půlnoc byla odtroubena, rozhlíží se kolem sebe, ale bezhlavý jezdec nikde. Už se chtěl dát do hlasitého smíchu, když tu najednou – slyš! Po stezníku od lesa míří ke Kříži jakýsi velký stín. Plouží se zvolna, bezhlučně a chalupníček zdálky rozeznává koně a na něm postavu. Rázem zvážněl, zůstal jako přikovaný, jenom sukovici pevněji stiskl. Ani vydechnout nemohl, jak najednou na něho padla jakási tíseň. V poslední chvíli chtěl utéci, ale za žádnou moc se nemohl hnouti z místa. Jakoby tam byl přikován. Jezdec se zatím tiše přibližoval a náš chalupník s hrůzou rozpoznává strašidelné zjevení. Věru, malá dušička se v něm chvěla! Na koni skutečně sedí oděnec bez hlavy, kterou si nese v podpaždí. Krve by se nedořezal na ubohém chalupníkovi, jemuž se začala třást kolena a jektaly zuby. Když ho zjevení míjelo, stačil ze sebe, hrůzou celý zpocený, vykoktati: "Dej vám Pán Bůh dobrý večer."
Jezdec se zastavil a pravil: "Dobře jsi učinil, žes mě pozdravil, jinak bych ti hlavu utrhl!" Jak se zjevil, tak náhle tiše zmizel směrem k panskému dvoru. Chalupník se dlouho nemohl ze svého leknutí vzpamatovati. Stál jako zařezaný, bál se pohnouti a vytřeštěně se dívá v místa, kde jezdec zmizel. Pak se vzpamatoval a neohlížeje se napravo ani nalevo, pelášil zpět ke vsi, cestou necestou. Vysílen doběhl k hospodě a celou vahou padl na dveře. Uvnitř uslyšeli ránu a otevřeli. Vpadl dovnitř, celý sinalý a slova z něho nemohli dostati. Teprve druhý den cosi nesouvisle blábolil, ale rozumět tomu pořádně nebylo. Po delší době, když už přišel úplně k sobě prohlásil, že za žádnou cenu na světě už ho nikdo nedostane, aby šel v noci kolem Bergmanova Kříže.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář